PARCON - TAURCON
(Neratovice, 1.-3.9.)
Lucka Čápová
Pátek
Letošní místo konání mělo jednu velkou výhodu a tou byla blízkost Prahy a dobré spojení. V pátek odpoledne, v dopravní špičce, jezdily autobusy každých 10 minut a na místě byly za půl hodiny. Tudíž se fanové nemuseli těsnat do jednoho vozidla a trousili se hezky postupně. Výsledkem byly překvapivě krátké fronty u registrace.
Takže jsme si beze stresu počkali těch pár vteřin, než na nás přijde řada, zaplatili trošku bolestivou částku 480 CZK a já pak utrpěla velkou újmu, když mi odmítli vydat modrou cedulku, že prý je pouze pro hotelové hosty. My, lůza přespávající na gymnáziu, jsme museli mít oranžové. Po chvilce přemlouvání jsem se ale s touto nepříjemnou skutečností smířila. Jali jsme se tedy najít cestu na gymnázium (mise byla úspěšná, našli jsme ho napoprvé), kde jsme měli mít pro sebe zajištěnou elitní třídu. Žel, nikdo netušil, která to je. Nicméně poté, co jeden z organizátorů zavolal řediteli (gymnázia, ne televize Nova), byl náš problém vyřešen. Třída byla velká, příjemná, měla jen jednu vadu – okna bez klik. I tento problém však byl brzy zažehnán díky Lesziho důvtipu. Vyvětrali jsme tedy, zabydleli se a vyrazili zpět do kulturního domu na zahájení conu (vyšperkované o vzpouru mladých fanů, hodlajících převzít vedení fandomu s heslem „konec vlády starců“. Nicméně bylo včas utnuto angažovanými otci a musíme tedy dál hledět na ty samé okoukané tváře:-)). Poté jsem musela řešit těžké dilema, zda jít raději na koncert kapely Succuba nebo na projekci Gaimanova filmu Maska zrcadla. Nakonec vyhrál koncert, protože na film se můžu podívat doma, když ho seženu, že…;-) . Nicméně svého rozhodnutí jsem nelitovala. Koncert byl znamenitý. Zvláštní kombinace folku a rocku, či snad jemnějšího metalu, rozhodně stojí za pozornost, navíc v bravurním podání členů Succuby.
Příjemně navnaděni na hudbu, šli jsme zpět do gymnázia, abychom si také zavyluzovali nějaké ty zvuky z našich fléten, kytar, bubnů, nebo aspoň hlasivek. Hráli jsme asi do půlnoci, pak už jsme jen klábosili a já se Cvokem jsme to asi ve dvě ráno zabalili. Ještě k nám doléhaly hlasy našich spolubydlících a hostů, debatujících o astrofyzice (během noci pak zjevně přešli až na úskalí českého jazyka), ale přeci jen se nám nechtělo jít spát v pět jako jim…
Sobota
Když jsme se ráno pomocí jednoduchých hygienických nástrojů uvedli do stavu, kdy jsme alespoň vzdáleně připomínali humanoidy, a trochu se v čajovně probrali silným Pu-Erhem a snídaní, vyrazili jsme do kulturního domu na Egonovu přednášku o kočovnících. Venice, jako studentka Arabistiky, do toho často kecala (naštěstí potichu, takže to Egona nerušilo) a uváděla věci na pravou míru. Ale aspoň to pro nás bylo dvojnásobně poučné.
Vyčerpáni množstvím informací, odebrali jsme se v šesti lidech do herny a zahráli si parádní partičku Bang!u . Nakonec to dopadlo „dobře“, šerif vyhrál, renegát (já) i banditi byli postříleni, jen u toho tragicky zahynul i pomocník šerifa. Zkrátka western, jak má být!
Občerstveni akční hrou, šli jsme na Františčinu přednášku o vzkříšení Krista, která se málem zvrhla v bitvu křesťanů proti nekřesťanům. Naštěstí ale zůstalo jen u slov a na pěsti či dokonce nože nedošlo.
Mezitím už nám pořádně vytrávilo, a tak jsme se vydali do města sehnat nějakou tu krmi. Nakonec jsme ji sehnali v čínském take-away a odnesli si ji na zahradu gymnázia, kde jsme očekávali šermířské vystoupení. Bohužel, nikdo z nás si nepřečetl aktuální nástěnku, která sdělovala, že to bude tentokrát v parku za kulturákem, a tak jsme už jen viděli Dačické, jak se vrací odstrojit do tělocvičny. Škoda. Na druhou stranu – když už tedy byli zpátky, vyslechli jsme si aspoň Roggyho přednášku o Mikuláši Dačickém z Heslova. V šest měl ale začínat harfenický koncert, a tak jsme se vrátili do kulturáku, zatímco někteří si šli protrénovat žaludky na kanibalskou hostinu. Koncert byl skutečně nádherný a utekl až nepříjemně rychle. Přestože jsme prosili o další a další přídavky, nedalo se nic dělat. Sál už se musel vyklidit pro hlavní program.
Proběhlo vyhlašování ceny O Nejlepší Fantasy, CKČ a další. Před začátkem tomboly jsme ale odešli na gymnázium na Slávkovu vynikající přednášku o Kolum-Bio, ertarské filmové společnosti, která měla nevídaný úspěch. Sál praskal ve švech!
Po skončení této přednášky, doplněné množstvím krátkých filmů, vydali jsme se na ohnivou show, opět v podání Dačických. Asi všichni přítomní musí uznat, že byla velmi působivá a perfektně připravená. Velkolepý aplaus, který následoval, byl skutečně zasloužený.
Protože už další program nenásledoval, pokusili jsme se zajistit opakovanou projekci Gaimanovy Masky zrcadla. Bohužel neúspěšně, Silver měl zkrátka na práci jiné věci než zprovozňovat video. Nicméně zabavili jsme se i tak – našli jsme si v gymnáziu volnou třídu, kde jsme nerušili žádné spící, a hráli jsme, zpívali a tlachali až do půl páté ráno. To už byl opravdu čas jít spát…