| Řidič a Fantom - Standa Čermák |
Řidič a fantom Originální název: Fantôme avec chauffeur Země a rok vzniku: Franice 1996 Scénář: Francis Veber Hudba: Wojciech Kilar Kamera: Robert Fraisse Režie: Gérard Oury Hrají: Philippe Noiret (Phillipe Bruneau-Tessier), Gérard hutnot (Georges Morel), Charlotte Kady, Jean-Luc Bideau aj. Ten den zemřeli dva muži. Georges Morel jako první, uprostřed slunného odpoledne. Phillipe Bruneau-Tessier záhy po něm, pozdě večer, téměř v noci. Georges byl osobní řidič pana Tessiera, ředitele společnosti Synergie Export. Zastřelili ho neznámí atentátníci na ulici, u jeho služebního auta, přímo před vchodem do firmy, a to chvíli poté, co dal svému zaměstnavateli výpověď. Z rádia se totiž dozvěděl, že na výherní los získal první pořadí ve výši 4.850.000 francouzských franků. Přece s takovým majlantem na kontě nebude vozit takového panáka … a pěkně se s panem Tessierem pohádal. Jak rychle se vrazi objevili, tak zmizeli. Udivený pan Tessier se zmohl jen na bezmocné roztažení paží a vzápětí přivolání pomoci. Čumilů přibývalo. Nikdo z nich ovšem neviděl, jak se z ležící, stále ještě nejméně 36 stupňů teplé mrtvoly zvedl průhledný stín, bezprostředně zformovaný do podoby právě zastřeleného muže, Georgese Morela. Nezaregistrovatelný duch Georgese Morela na sebe marně upozorňoval. Lidé jím procházeli, jeho zvýšený hlas neslyšeli, dotyky nedotyky necítili. Šok z poznání pravdy o stavu mysli a těla pár nepatrných chvil po srmti ale rychle pominul. Georgese začalo nejvíce zajímat, jak dostat z kapsy saka nyní už maximálně 35 stupňů teplého, tuhnoucího mrtvoláka poukázku na báječnou výhru. Tělo řidiče morela odvezli, duch odjel s panem Tessierem. Nezůstal s ním ale dlouho. Zjitřená mysl zatoužila po uklidnění v přítomnosti truchlící partnerky. Giselle byla mladá, hezká – a nevěrná. Nedlouho po přijetí zprávy o násilném úmrtí Georgese přijala hovor dsvého milence, vypočítavého Marcela, a jala se prudce ukončovat hoře ze smrti partnera. Bodejť by ne, když se může stát multimilionářkou. Marcel cukroval, snažil se – bodejť by ne, když by se mohl šikovnými manévry s Gisellinými city stát podílnickým multimilionářem … Jenže život se s boháči nemazlí … Gisele nebyla Georgesova manželka, proto se šek z kapsy teď už na okolní teplotu úplně vystydlého těla přestěhoval k zákonné Georgesově ženě Jeane. A kdo u ní byl téměř vzápětí? No přece Marcel. Vyhlídky na sedmimístný stav účtu byly silnější než vztah ke smyslné Giselle … Pana Tessiera zavraždil toho večera pan Martique, společník Synergie Export, jehož Tessier, ke své smůle jen mezi čtyřma očima, usvědčil z finančních machinací ve prospěch konkurenční firmy Petrochemicla Inc. Na posteli v Tessierově bytě chladla mrtvola jeho majitele, kolem bezradně bloudil Tessierův duch. Nemohl uchopit nic kormě myšlenek; zatím to nevěděl, ale nikdo ho neuslyší a neuvidí. Chyba lávky! Je tu přece Georges! Samozřejmě, tito dva duchové se potkali. Na Tessierově pohřbu. Společně filosofovali nad tím, co je potkalo. Z jejich srmti si nikdo nic nedělal; Tessierova exmanžela sice přijela, ale spíše ze slušnosti a povinnosti k synovi Sebastianovi, s nímž si otec zatraceně nerozuměl. Phillipe a Georges si v nehmotném stavu mnohem více notovali. Vlastně teprve nyní našli na svém protějšku cosi, co stálo za povšimnutí, začal se ustavovat status přítele. Na svých toulkách neovlivnitelným děním velkoměsta se oba dostali až do parku, v němž na své ovečky čekal On. Sdělil oběma mužům, že mají ještě pár desítek hodin na uspořádání svých záležitostí, dříve než se vydají ma onu proklamovanou poslední cestu. V centru příběhu se ocitá snaha otce Philllipa nějakým způsobem sdělit svému synovi Sebastianovi, jak moc si nevážil jeho přítomnosti ve svém životě, jak moc pochybil, když se mu více nevěnoval. Zcela náhodou se oba duchové v této fázi vývoje zápletky vyskytli v blízkosti zapnuté televize. Elektromagnetické pole audio-video-bedny vtáhlo Georgese dovnitř a zprostředkovalo okolí možnost neodvolatelně mrtvého muže vidět a slyšet. Toho hned využil Phillipe a zobrazil se vyděšeným očím svého potomka. Kromě aktuálního stavu své mysli stran jejich vztahu Sebastianovi vyklopil celou pravdu o zdánlivě hodném strýčkovi Martiquovi a jeho hanebném činu. Celá záležitost se nakonec vyvinula v usvědčení úkladného vraha a jeho smrt pádem z okna. Po srdceryvném loučení otce a syna se duchové Phillipa a Georgese v parku potkali s panem Martiquem. Odsedli si na jinou lavičku. A udělali dobře. Protože sotva přišel On, železodřevěná konstrukce parkového odpočívadla se s Martiquem propadla do pekla. Připravení Georges a Phillipe se naopak na své lavičce vznesli směrem k noční obloze do míst, kde si přemýšlivý smrtelním představuje nebe. Ještě než film skončil, proletěla majestátně se vznášející lavička s duchařskými pasažéry přes rozzářený kulatý Měsíc. Dle mého názoru, narážka na film E.T. nebyla samoúčelná. Jako kdyby jí chtěl režisér Oury jménem celého svého týmu zcela otevřeně naznačit, co do té doby bylo možné jen vycítit: koukněte se, vy američtí filmoví velkoprůmyslníci, i my, Evropané, jmenovitě Francouzi, dokážeme zvládnout téma duchů po všech stránkách. Co se týká triků, skutečně nemám zásadní výhrady (ani bych vzhledem k jejich množství mít nemohl), příběh a jeho stavbu až těsně před kolaudaci bych dokonce označil za architektonický krok vpřed. Z amerických duchařských historek (zejména Duch) jsme totiž zvyklí na jakési harmonické vztahy mezi čerstvým duchem a jeho pozůstalými. V případě francouzské komedie o tom nemůže být řeči (právě až na tu závěrečnou kolaudaci postoje otce vs. syn), protože násilnou smrtí postižení muži se ve svém okolí setkávají jen s přetvářkou, s imitací dobrých mezilidských vztahů a se s(y)(u)rovými ranami osudu, zasazovanými bezbranným, v mrtvoly proměněným nešťastníkům. Ale to je, podle mého názoru, typické francouzské pojetí běžné životní reality, které nemá s americkou přeslazeností ale vůbec nic společného. Tři holá konstatování na závěr nechť charakterizují můj postoj k tomuto filmu. Pohlazení na duši. Skvělý Noiret. Poděkování pro filmovou společnost Gaumont (za natočení) a Českou televizi (za uvedení). Standa Čermák *** únor 1999 |
SVĚTELNÉ ROKY 2010 – Filmově-reportážní magazín pro problematiku SF – e-verze. Vydává Scifia of C.A.P. & company KSPVTU v nakladatelství Bellatrix. Šéfredaktor: Stanislav Čermák. Příspěvky posílejte na adresu redakce nebo jim je předávejte osobně. Ani ty vyžádané rukopisy se nevracejí. Veškerá autorská práva vyhrazena, cenzura vyloučena. Výhradně pro soukromou potřebu odběratelů, jejichž výběr je výhradní záležitostí redakce. Cena: platí se odběrem jednoho výtisku každého čísla. Toto číslo bylo dáno do tisku 12.10.2009, vyšlo 23.10.2009. Náklad 11 výtisků. Dotisk není možný. Jakákoliv forma reprodukce a republikace podléhá souhlasu redakce.
© 2010 |